Ateliér Magdaleny Jetelové

 obr 2

obr 1Akad. soch. Magdalena Jetelová (http://www.jetelova.de) měla tehdy ateliér v údolí Tiché Šárky, jednoduchý, přízemní, bílý domek, kam jsem asi rok a půl docházela modelovat portréty a studovat anatomii v rámci příprav k přijetí na VŠUP. První  lekce jsem absolvovala s Magdalenou, kdy mi věnovala svůj čas a odkrývala přede mnou netušené možnosti pohledů na hmotu, její  rozkládání a zase skládání, co je podstatné a co není, vyprávěla mi o Mario Marinim, Moorovi a dalších sochařích, o kterých jsem samozřejmě díky režimu neměla ani tušení. Setkání s ní mě velmi ovlivnilo, ale bylo mi v té době 17 a tak se naše osobnosti tak trochu minuly. Byla velmi přísná a náročná a šla za svým cílem svobodné tvorby napříč hmotami a hranicemi už tehdy.
 
obr3 obr4obr5obr6obr7
 
Nicméně následující zhruba rok a půl byvši vyzbrojena vydatnou svačinou, jsem v průběhu sobotního rána  vyrážela z Podolí do Tiché Šárky modelovat hlavy kamarádů, příbuzných a každého, koho se mi podařilo k sezení přesvědčit. Magdalena měla již v té době celou rodinu (rodiče a sourozenci odešli již v roce 1968) v Německu, zůstala zde kvůli své vlastní rodině a malému synovi. Podmínky k tvorbě měla velmi složité, těžce se prosazovala, problémy s režimem už měla jen kvůli své rodině žijící v zahraničí. Když vystavovala svou obří židli na legendární výstavě Malostranské dvorky, mimo oficiální umění, bylo to ještě horší. V osmdesátých letech uskutečnila ještě několik projektů jen pro skupinu přátel – například ten s názvem Realizace v Šárce, což byly červené dýmovnice v malých hořících stavbičkách, z jejichž kouře se dala vyčíst mapa Československa. Už v té době se vážně zabývala myšlenkou odejít z republiky, to později (1985) udělala a její práce jí získaly ve světě proslulost.
Čtrnáct let, od roku 1990 do roku 2004, učila na renomované Státní umělecké akademii v Düsseldorfu a poslední čtyři roky je profesorkou na akademii v Mnichově, kde také žije.